Co je MINDFULNESS, vědomý pohyb a proč je pro nás důležitý

Jak předejít častým zraněním, nedostatku motivace a vyhoření? Ponořte se do našeho článku a možná objevíte nové obzory.

Jsem trenérkou funkčního tréninku, CORE a Pilatesovy metody již více než deset let. Pohyb mi byl blízký od dětství a představoval a stále pro mě je cenným emočním ventilem a kompenzátorem všudypřítomného tlaku a stresu. Pohyb a sport miluji. K Pilatesově metodě a funkčnímu tréninku jsem se však dostala jaksi oklikou, přes jógu. V náročném životním období pro mě byla jóga a později mindfulness (vědomá práce s myslí) podpůrnou berličkou a současně také stabilním světlem, které mi svítilo na cestu a ukazovalo možnosti, které mám. Díky józe a hlubokému všímavému ponoru do sebesama během komplexní jógové tělesné i mentální praxe jsem si začala plně uvědomovat, kde jsou hranice schopností mého těla, které je radno respektovat, kdy se ocitám v zóně "na hraně" a kde pro mě daný pohyb již představuje zdravotní riziko, a kde se za pomyslné hranice vydává čistá a nefalšovaná lenost.

Díky vědomému přístupu ke svému tělu, který mě jóga naučila, jsem naplno prožila a osvojila si termíny jako: VNITŘNÍ MOTIVACE, DISCIPLÍNA, RADOST Z POHYBU, RELAXACE, POSOUVÁNÍ VLASTNÍCH HRANIC, respektive ROZVOJ sebe sama jak po stránce fyzické, tak po stránce mentální a duševní. Nyní mám možnost s nadhledem porovnat, co mi přinášel sport kdysi a co mi přináší dnes. Ten nejvýraznější posun spočívá v tom, že se veškerý můj pohyb stal VĚDOMÝM.

Problémy, kterým čelí sportovci (amatéři i profesionálové) by se daly shrnout následovně:

  1. Častá zranění pohybového aparátu, která nás vyřadí z tréninkového plánu. Bohužel čím delší je doba rekonvalescence, tím delší dobu trvá, než se sportovec dostane na výchozí úroveň.
  2. Občasné či časté akutní infekce, které nás taktéž na nějakou dobu vyřadí z tréninku.
  3. Krátkodobé výpadky motivace.
  4. Nedostatek sebedisciplíny.
  5. Dlouhodobé vyhoření tělesné i mentální. A snad i nějaké další ?

Troufám si tvrdit na základě své sportovní praxe osobní i trenérské, že společným jmenovatelem všech výše zmíněných překážek (nejen ve sportu ale i v životě obecně), je nedostatek bdělé pozornosti.

Častá zranění a opakující se infekce jsou často důsledkem převahy polohy soutěživosti a porovnávání svých výsledků s okolím nad pozorností, kterou věnujeme sami sobě. Když si vytyčíme příliš vysoké cíle bez ohledu na své současné tělesné a mentální schopnosti, když se snažíme někomu vyrovnat, kdykoliv, kdy svou pozornost směřujeme ven, do vnějšího světa, a ztratíme niť napojení na sebe sama, přichází překážka - zranění či nemoc. Je to znamení, že se máme zastavit a něco změnit, uchopit tréninkový plán jinak, tak, aby byl v souladu s aktuálními i dlouhodobými možnostmi našeho těla i mysli. Těžko bude pes běhat rychle jako gepard nebo ryba poleze na stromy.

Výpadky motivace a nedostatek sebedisciplíny se dostavují, dle mého pozorování tehdy, když jsme k tréninku přistoupili na základě "povrchních" důvodů, typicky "chci zhubnout, vypadat dobře?" a jiný přínos ve cvičení ani nehledáme. Anebo nám někdo řekl, že bychom asi měli cvičit, ale my sami ani nevíme proč a nemáme jasno v tom, co cvičit. Předně je dobré se zajímat o to, co a v jakém směru nám konkrétní cvičení přináší. Fyzické i mentální a emoční účinky cvičení jsou pak velmi citelné, stačí se pozorovat. Fyzickým cvičením dochází k odbourávání stresových hormonů adrenalinu, noradrenalinu a kortizolu, tedy po pár kilometrech běhu či několika sériích v posilovně vnímáme jakousi vnitřní úlevu od napětí. Současně se začíná vyplavovat endorfin, hormon štěstí a dobré nálady a během zasloužené relaxace, kterou bychom si měli dopřát, se do krevního oběhu začíná uvolňovat oxytocin, velmi cenný hormon vnitřního uzdravování ve všech směrech. Stačí si všímat, pozorovat sebe sama, jak mi je, jak se cítím před cvičením a po něm. A kdykoliv se dostaví "lenora", vzpomenout si na ten nedávný silný zážitek, který mě popožene směrem k aktivitě.

Dlouhodobé tělesné i mentální vyhoření se dostavuje převážně tehdy, kdy přeceníme své schopnosti a dovednosti a dlouhodobě ignorujeme své základní fyziologické potřeby (kvalitní jídlo, plnohodnotný spánek, dostatek relaxace a regenerace) a taktéž velmi často ignorujeme potřeby své duše a její vnitřní hlas. Každý máme nadání a silné stránky v určité oblasti, každý máme nějaký svůj potenciál, který je radno rozvíjet a každý máme své poslání. Posláním myslím životní úkol, který je v absolutním souladu s naším hodnotovým žebříčkem, rozvíjí náš potenciál a využívá naše vlohy. Pokud se pro "logiku věci" tlačíme někam, kam nepatříme a ignorujeme svůj talent a vnitřní hodnoty, přichází vyhoření, později třeba chronická nemoc a další vážné komplikace.

A celý proces se samozřejmě zacykluje, pokud neprozřeme a nepoučíme se.

Jak z toho ven?

Řešením je VŠÍMAVOST. Tedy mindfulness, pokud preferujete tento moderní "cool" termín. Všímáme si:

-        Vnitřních počitků na úrovni těla.

-        Emočních prožitků.

-        Svých vnitřních tělesných, mentálních i emočních procesů coby reakcí na vnější okolnosti.

-        Vnějšího světa ovšem s tím uvědoměním, že naše reakce na to, co se děje , je čistě naší osobní volbou a neseme za ni plnou zodpovědnost.

Pokud jsme tedy dostatečně bdělí a myslí přítomní, předejdeme úrazu, jednoduše "nepřepálíme" a tedy krátkodobě neoslabíme své tělo a tím se vyhneme infekci, držíme si dlouhodobou motivaci i sebediscipínu, neb si stále uvědomujeme, co nám aktivita přináší a cvičíme s prožitkem radosti při plném respektu ke svému tělu a svým schopnostem.

Všímavost k sobě sama a ke svým vnitřním procesům a reakcím považuji za klíčovou dovednost, která nás doprovází životem v tzv. FLOW, tedy na vlně. Kdy nemusíme vyvíjet "přehnaně násilné" úsilí, nejdeme "hlavou proti zdi", nevyčerpáváme se, ale naopak prožíváme svůj život v radosti a spokojenosti, zdoláváme výzvy a každou překážku vnímáme především jako novou možnost a příležitost ke změně. Sportováním tzv. "na vlně" neboli ve FLOW se z obyčejného pohybu stává ČISTÁ VÁŠEŇ, která je silně návyková a díky zapojení VĚDOMÉ MYSLI, neboli MINDFULNESS, i naprosto bezpečná a zdraví prospěšná.

Každý skutečně dobrý trenér by měl být zosobněním inspirace nejen ve správných a funkčních pohybových návycích, ale také ve vědomé práci s myslí. Měl by všímavostí žít svůj život a ke vědomému a respektujícímu pohybu vézt také své klienty.

Autorka článku: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková, trenérka CORE a Pilatesovy metody, jógy a jógové terapie, průvodkyně mindfulness a autorka řízených meditací Light Soul Meditations